není nad dokonalý úvahy ...

22. června 2009 v 21:55 | M.I.CH |  (ne)inteligentí kecy ... aneb žvásty
vlastně ani nevim co cítim. sere mě když to nevim. sere mě že pořád řešim jednu a tu samou osobu. jednou sem si jistá, že ho miluju (a rozbrečim se kvůli tomu jako dítě ... ale pořád to bylo dost málo) ... pak jsem si byla jistá, že už ho nemiluju. měla sem ho za vola (a to jen díky snu, kde se mi zdálo že sem se s nim pohádala) ... pak sem zjistila že sem ho vlastně nikdy nepřestala milovat. (rozešla jsem se kvůli tomu s P) ... a pak jsem se s nim pohádala doopravdy. zjistila že je to fakt vůl. že sem celou dobu měla zalepený oči. a až teď sem uviděla, jakej doopravdy je. že neni tak úžasnej. myslela jsem si že stačilo tak málo, že mám otevřený oči ... a já už opravdu můžu jít dál. jako když se po světě potuluje duše a nedostane se dál, protože jí tu něco drží. a když se toho něčeho zbaví, může jít dál. dosáhnout toho po čem toužila a posunout se dál. ale dneska, při písničce kterou přidám ke článku (warning: slaďák) sem si vzpoměla na ty krásný okamžiky, který si ještě pořád dokážu představit. moje paměť už toho hodně zapoměla. a rozhodně zapoměla, jak to všechno vypadalo, jak vypadal on. jen tápu. nedokážu si to představit přesně. jako by přez to byla mlha ... ale dneska jsem si ty poslední zamlžený okamžiky vybavila. to jak sme stáli vedle sebe a on se mě zeptal jestli něco nechci ... a já si sama sobě odpověděla "tebe" ... jak se mě pořád ptal jestli mi něco nechybí. jak se o mě skoro staral. jak mě držel za ruku ... jak si dělal srandu že bude s martinou válet sudy z kopce a já pudu vedle něj. jak se mi neustále koukal do očí. jak sem si položila hlavu na jeho rameno ... a měla sem pocit že se zastavil svět. jako by se i na těch pár okamžiků točilo všechno jenom kolem nás. a víte na co si ještě vzpomínám? jak sme tam seděli v tý tmě, měli přez sebe ty tlustý bundy a když sem uhla pohledem z jeho očí a podívala se na martinu která seděla naproti mě ... měla na hlavě obrovskou kobylku :D pamatuju si jak sem se začala tlemit a ukazovat na její hlavu a marek jí řek že má na hlavě saranče :D a jak na mě nechápavě čuměla a pak si to z tý halvy setřásla. spadlo to na zem a marek se zved, stoup si za mě a dal mi ruce na ramena. dokud si nebyl jistej že už je to pryč tak si nebyl ochotnej sednout ... pamatuju si jak sem mu řekla druhej den že je mi zima na ruce a on se mě zeptal jestli chci topení. a jak sem ho chytila za ruku a řekla "jo" ... jak když pak přijel strejda kadel (jmenuje se karel a babička neumí r :D) jak sme se oba ve stejnou chvíli pustili když šel kolem nás. vlastně si pamatuju hodně věcí ...

a nikdy nezapomenu na jeho "kuk" ... z naší hry kuk baf lek. a na "kdo umřel?" ... "děda." ... kdy se to nakonec zkrátilo na jen "kdo?" ... "děda." a nikdy nezapomenu jak tam stál, když sem seděla na tom pařezu, a jak se na mě díval. jak sem si nejdřív před nim připadala jako děsný malý nemehlo, a jak sem si řekla že si toho nebudu všímat. a jak sem se v tý tmě na jeho tváři snažila najít oči a on si zakrejval pusu rukou abych neviděla že se směje. nikdy nezapomenu na NĚJ ...
because I still love you ?!


P.S.: tendle článek je možná moc přeslazenej ne :)))
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Twigg<< Twigg<< | Web | 23. června 2009 v 12:22 | Reagovat

no to já doufám že si to tak po krátký době nesondám, protože, jak víš sama, dá to totálně moc práce....
Vraždila bych fakt

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.